Ne vždy se chce vylézat ráno z vyhřáté postele do mrazivého rána s fotoaparátem na zádech a hledat ty správné nové úhly pohledu. Ale jakmile se člověk ocitne uprostřed krásného města, které se začíná pomalu probouzet k životu, situace se změní. V člověku se ozvou dávné instinkty lovce, který vyráží za úlovkem. Z tohoto soustředění člověka občas vytrhne kolem procházející chodec spěchající za pracovními povinnostmi či venčící pejskař se svým čtyřnohým miláčkem. Říkám si ‘‘Jsem rád, že já teď nikam nespěchám.‘‘ Tyhle chvíle si opravdu užívám. Když víte, že každou chvíli vyleze probouzející se slunce se svým měkkým světlem, které rozehraje krásnou barevnou podívanou. Jednou se opírá do těžkých bouřkových mraků, jindy zase do jasného mrazivého rána. Pokaždé je to jiné a nikdy nevíte, co Vás čeká. To, zda vyjde či nevyjde plánovaná předpověď počasí jen přidává další neznámou do rovnice, zdali se naskytne nějaký z kouzelných nevšedních pohledů na naší milovanou Prahu. Tyto okamžiky mne vždy přesvědčí, že stálo za to vstát brzo ráno z postele a vyrazit na další ranní courání. Těší mne, že se mohu o tyto chvíle s Vámi všemi podělit prostřednictvím svých fotografií, ze kterých mohou vzniknout krásné obrazy do vašich interiérů.
